Řemesla

Králík je dnes jedním z nejrozšířenějších chovných zvířat. Vyskytuje se jednak v přírodě jako divoký, tak i v chovech na maso, kožešinu nebo jeko domácí mazlíček. Nebylo tomu tak ale vždy. Přestože byl původně rozšířen po celé Evropě, doba ledová jej vytlačila na jih. Jeho útočištěm se stal především Pyrenejský poloostrov, kde jej chovali již ve starověku. Zpět do našich končin se vrátil díky člověku teprve před osmi sty lety.

Narozdíl od prací krejčovských, nebylo kožešnické řemeslo domácí prací žen, ale dostalo se již během raného středověku do rukou odborníků - kožešníků. Technologické postupy a speciální kožešnické stehy se pravděpodobně vyvinuly již v této době. Vzhledem k nízké dochovalosti materiálu nemáme z daného období žádné doklady o typech používaných stehů, uvedené stehy tedy vycházejí z kožešnických stehů používaných v 19. a 20. století. Dá se ovšem předpokládat, že stejně jako krejčovské, se ani kožešnické stehy po staletí nijak neměnily.

Překlad článku ze stránek Pskovského archeologického centra - http://pskovarheolog.ru/68.html. V angličtině byl článek vystaven Petrem Beatsonem zde - http://members.ozemail.com.au/~chrisandpeter/sarafan/sarafan.htm.

Kožešina patří mezi nejstarší suroviny, které se naučil pravěký člověk využívat. Pravděpodobně velmi brzy byly vynalezeny první způsoby činění, kterými byly odstraněny hlavní nedostatky surových kůží, což je vysušování a tvrdnutí kůže v horku a její zahnívání v deštivém počasí.